O mně

Radka Kašíková

Více než 14 let provázím děti, dospívající i dospělé v náročných životních situacích a na cestě k většímu porozumění sobě, zklidnění a vnitřní stabilitě.

Ve své práci vytvářím bezpečný a respektující prostor, ve kterém člověk nemusí mít hned odpovědi ani přesně vědět, co se s ním děje. Společně hledáme, co se právě odehrává, co člověk potřebuje a co mu může pomoci cítit se lépe a být více v kontaktu se sebou.

Blízká je mi práce s dětmi, dospívajícími a lidmi na spektru autismu a s neurodiverzitou. Zajímá mě především člověk, který je za diagnózou – jeho jedinečnost, citlivost, způsob vnímání a vlastní cesta světem.

Ve své práci vycházím z toho, že každý člověk potřebuje něco jiného. Nesnažím se mu říkat, jaký by měl být nebo jakým způsobem by se měl změnit. Vytvářím prostor, ve kterém může lépe porozumět tomu, co prožívá, objevit, co potřebuje, a postupně nacházet vlastní způsob, jak se sebou i se svým životem zacházet.

Moje cesta

Moje práce nevychází jen ze studia a profesních zkušeností, ale také z mé vlastní životní cesty. Sama jsem prošla náročnými obdobími, která mě vedla k hlubšímu porozumění sobě, svému tělu, emocím i tomu, co člověk někdy dlouho nedokáže pojmenovat. Tato zkušenost mě naučila vnímat změnu jako proces, který má u každého člověka jiné tempo a podobu.

Důležitou součástí mého života je vědomě žít – být v kontaktu sama se sebou, vnímat své tělo, emoce, myšlenky i potřeby a uvědomovat si, jak svými rozhodnutími, postoji a způsobem, jakým prožívám každodenní život, ovlivňuji sebe i své okolí. Vědomý život pro mě znamená nezůstávat jen u automatických reakcí, ale postupně rozpoznávat, co je skutečně moje, co potřebuji a jak chci svůj život tvořit.

Meditace a dlouhodobá práce s vědomím jsou přirozenou součástí této cesty. Pomáhají mi zpomalit, být více přítomná a vnímat člověka nejen prostřednictvím slov, ale také v širším kontextu jeho prožívání.

Součástí této cesty je také moje zkušenost se Sai Šakti Healing. Vnímám ji jako jednu z osobních zkušeností, které mě ovlivnily a rozšířily můj pohled na člověka, jeho vnitřní svět a možnosti osobní proměny.

To, co dnes dělám, proto nevnímám jen jako práci. Je to přirozené pokračování mé vlastní cesty.

Jasná cesta pro mě není cesta k dokonalosti. Je to cesta k větší pravdivosti, přijetí a hlubšímu kontaktu se sebou.


Moje práce s lidmi

Provázím lidi, kteří prožívají úzkost, strach, silné emoce, dlouhodobé napětí, přetížení, zahlcení nebo náročné životní zkušenosti.

Důležité místo v mé práci mají také děti a rodiny a podpora žen v těhotenství, které chtějí vědomě vytvářet prostor pro klidný a harmonický začátek života svého dítěte.

Propojuji různé přístupy a hledám společně s člověkem to, co může být pro něj v dané chvíli skutečně užitečné. Nejde mi o to držet se jedné metody, ale vnímat, co konkrétní člověk potřebuje a jak ho mohu nejlépe podpořit.



Reference

Marcela Šedivá


Radka je nesmírně empatický člověk, kterému jsem s důvěrou svěřila své dva syny nejdříve s problémy se soustředěním ve škole a problémy se sebevědomím, postupem času, až byli kluci téměř dospělí, začali chodit k Radce sami se svými osobními problémy, ať už zklamáním z rozchodu, nebo najít řešení v komplikovaném vztahu s otcem. Vždy jim pomohla a její terapie mohu jen doporučit. 

Libor


K paní Radce jsem přišel v době, kdy jsme doma řešili náročné období s dcerou. Bylo pro mě těžké pochopit, co se s ní děje, a zároveň jsem často nevěděl, jak jako táta správně reagovat. Postupně jsem začal některé věci vidět jinak. Pomohlo mi pochopit, že za některými reakcemi není vzdor nebo schválnost, ale něco, s čím si sama neumí poradit. Díky tomu se změnil i můj způsob komunikace s ní. Ne všechno je dnes jednoduché, ale máme spolu lepší vztah a dokážu v některých situacích zůstat klidnější. To je pro mě asi největší změna.

Klientka, 42 let


V našem případě šlo hlavně o vyčerpanost a vlastně jsem ani nevěděla, proč to tak je. Postupně jsme se dostaly ke vzteku na bývalého partnera a k tomu, co za ním bylo.

Začala jsem si víc všímat svých hranic a toho, kdy už je toho na mě moc. Postupně se objevil i smutek, který jsem předtím moc nevnímala.

Dnes mám větší přehled o tom, co se ve mně děje, a už nemám potřebu všechno jen vydržet.

Klára S.


Do péče k Radce jsem se dostala kvůli smutku po mamince, která zemřela před dvaceti lety. Myslela jsem si, že už je to tak dlouho, že bych to měla mít nějak zpracované. Smutek jsem ale pořád cítila i fyzicky – jako napětí a sevření.

Po prvním setkání jsem cítila, že něco povolilo. Smutek nezmizel, ale najednou tam nebylo takové sevření jako předtím.

Dnes mám větší klid. Na maminku můžu myslet, aniž by mě to pokaždé tak stáhlo.

L.S., rodič


 V naší rodině jsme řešili velmi náročné období spojené se sebepoškozováním našeho syna. Bylo to pro celou rodinu těžké období a nevěděli jsme, jak správně reagovat. Nejdříve pracovala se synem, později jsme se zapojili i my jako rodiče. Pomohlo nám lépe pochopit, co se u syna děje, ale také si uvědomit, jak sami reagujeme ve chvílích, kdy jsme vystrašení nebo bezradní. Doma se postupně některé věci uklidnily. Pořád máme svoje starosti, ale už nemáme pocit takové bezmoci jako na začátku. Za mě bylo nejdůležitější, že Radka pracovala citlivě s celou situací a respektovala každého z nás. Neměli jsme pocit, že nám někdo říká, co děláme špatně. Spíš nám pomohla některé věci vidět jinak a najít vlastní cestu, jak je zvládat.

Klientka, maminka dospívajícího syna


K Radce jsem přišla v době, kdy jsme doma řešili náročnou situaci se synem. Má ADHD a Aspergerův syndrom a měl období, kdy ubližoval spolužákům i zvířatům. Pro mě jako pro mámu to bylo velmi těžké.

Potřebovala jsem lépe porozumět synovi, ale také přijmout jeho diagnózu a to, že naše rodina bude v některých věcech fungovat jinak.

Postupně jsem začala lépe rozpoznávat, kdy je přetížený a co potřebuje. Naučila jsem se s ním jinak komunikovat – dát mu více času a prostoru a nejdříve se snažit pochopit, co se za jeho chováním děje.

Dnes se v náročných situacích cítím jistější a svému synovi mnohem lépe rozumím.


Došlo mi, že nemůžu pořád fungovat na doraz. 

K Radce jsem přišla hlavně proto, že už jsem byla dlouhodobě vyčerpaná. Sama mám ADHD a doma mám syna s autismem, ADHD, mentálním postižením a epilepsií. Někdy je toho zkrátka moc.

Potřebovala jsem poznat, kdy už překračuji svoje možnosti. Začala jsem si víc všímat toho, co se děje v mém těle a jak reaguji, když jsem přetížená. Pomáhá mi práce s pozorností i s dechem – zastavit se, zpomalit a uvědomit si, co právě potřebuji.

Největší změna pro mě je, že už nemám pocit, že myslet na sebe znamená někoho zanedbávat. Začínám chápat, že abych mohla být oporou synovi, potřebuju mít nějakou oporu i sama v sobě.