AUTISMUS A NEURODIVERZITA

Když je toho někdy příliš

Někdy je toho jednoduše moc.

Zvuky, světla, doteky, lidé, změny, požadavky, emoce. To, co může být pro někoho běžnou součástí dne, může být pro člověka na spektru vyčerpávající, zahlcující nebo úplně nesnesitelné.

Může přijít silná emoční reakce, vztek, útěk, pláč, stažení, vypnutí nebo potřeba být úplně sám.

A možná si v takových chvílích říkáte:

Co se vlastně děje? A jak mu můžu pomoct?

Nebo to možná prožíváte sami?

I jako dospělý člověk můžete vědět, co byste "měli" zvládnout, ale vaše tělo a nervový systém mohou říkat něco úplě jiného. Nemusíte na to být sami.

Vaše dítě nepotřebuje být někým jiným

Autismus nevnímám jako něco, co je potřeba odstranit, napravit nebo z člověka "dostat".

Každý člověk má svůj vlastní způsob vnímání světa. Některé situace mohou být pro neurodivergentního člověka náročnější, jiné mohou být naopak jeho silnou stránkou.

Zajímá mě proto především to, co se děje pod povrchem.

Co člověka zahlcuje.
Co jeho tělo potřebuje.
Co mu pomáhá cítit se bezpečně.
Co se skrývá za chováním, kterému okolí někdy nerozumí.

Nechci vaše dítě měnit.

Chci mu lépe porozumět.

A společně hledat cestu, na které může být více v kontaktu se sebou, svým tělem a tím, co skutečně potřebuje.

Nejdřív bezpečí. Potom regulace. A teprve z něj může vyrůst změna.

Když je nervový systém dlouho v napětí, nestačí si jednoduše říct: "Uklidni se."

Tělo někdy potřebuje nejdřív zažít, že je opravdu v bezpečí.

U lidí na spektru může být svět intenzivnější. Zvuky, doteky, změny, sociální situace, očekávání i vlastní emoce mohou být náročné na zpracování.

Přetížení pak může vypadat různě.

Někdy jako výbuch.
Jindy jako útěk.
Někdy jako pláč nebo silná obranná reakce.
A někdy jako úplné stažení a odpojení.

Nechci tyto projevy pouze potlačovat.

Chci společně hledat, co nám říkají.

TÉMATA PRO DĚTI A DOSPÍVAJÍCÍ

Možná se v některém z těchto témat poznává vaše dítě. Možná poznáváte sami sebe.

Nejde o seznam diagnóz ani o škatulky. Jsou to oblasti, se kterými se děti a dospívající mohou v různých podobách potýkat.

Emoce a jejich zvládání

• silné nebo rychle se měnící emoce
• výbuchy vzteku, křik, pláč
• obtížné zklidnění po emočním vypětí
• strach, úzkost nebo nejistota
• potíže rozpoznat a pojmenovat vlastní emoce
• potíže vyjádřit, co dítě potřebuje
• pocit, že "je toho moc"
• potíže zvládat frustraci nebo odmítnutí
• opakující se situace, ve kterých dítě reaguje stále podobným náročným způsobem
• agresivní reakce vůči sobě nebo okolí
• sebepoškozující chování

Přetížení a citlivost

• citlivost na zvuky, světlo, doteky, pachy nebo chutě
• přetížení z množství lidí, podnětů nebo požadavků
• potíže zvládat rušné prostředí
• potřeba častého ústraní a klidu
• meltdown – silná reakce při přetížení
• shutdown – stažení, vypnutí nebo odpojení
• dlouhodobé napětí a vyčerpání
• potíže poznat, kdy už je podnětů příliš

Změny a každodenní fungování

• obtížné zvládání změn a nečekaných situací
• potíže s přechody mezi činnostmi
• silná potřeba předvídatelnosti a rutiny
• potíže přizpůsobit se novému prostředí
• náročné situace ve školce nebo ve škole
• potíže s ranním odchodem, přípravou nebo večerním režimem
• problémy se spánkem, usínáním nebo nočními můrami
• náročné situace kolem jídla, oblékání nebo hygieny
• potíže s učením, soustředěním nebo zvládáním školních požadavků

Vztahy a komunikace

• potíže navazovat a udržovat vztahy
• nejistota v sociálních situacích
• potíže porozumět sociálním signálům
• konflikty s vrstevníky
• pocit nepochopení nebo odlišnosti
• potíže s komunikací vlastních hranic
• potíže říct si o pomoc
• potřeba být často sám
• potíže vyjádřit, co prožívám nebo co potřebuji
• opakující se nedorozumění a konflikty ve vztazích

Sebepojetí a sebevědomí

• nízké sebevědomí
• pocit, že "jsem jiný/á"
• stud za vlastní reakce
• přizpůsobování se okolí za cenu vlastního vyčerpání
• potíže přijmout vlastní odlišnost
• hledání toho, kým vlastně jsem
• pocit selhání nebo nedostatečnosti
• nejistota v tom, co dokážu a co potřebuji

Tělo a jeho signály

• potíže vnímat signály vlastního těla
• obtížné rozpoznávání hladu, únavy, napětí nebo přetížení
• potřeba pohybu nebo naopak výrazná potřeba klidu
• psychosomatické projevy napětí
• potíže odpočívat a regenerovat
• náročný vztah k jídlu nebo obtíže vnímat potřeby svého těla
• obtížné vnímání vlastních hranic
• nejistota nebo otázky spojené s vlastním tělem, intimitou, sexualitou a osobními hranicemi
• pocit odpojení od těla

TÉMATA, KTERÁ ŘEŠÍ RODIČE

Někdy přichází dítě. Někdy přichází rodič.

A velmi často potřebují podporu oba.

Když svému dítěti nerozumím

Možná si říkáte:

• Co se s ním v některých situacích vlastně děje?
• Proč reaguje tak silně?
• Co je příčinou jeho přetížení?
• Proč některé věci zvládá a jiné vůbec ne?
• Jak mám reagovat, když se vzteká, pláče nebo se uzavírá?
• Jak ho můžu podpořit, aniž bych na něj tlačil/a?
• Co dělat, když běžné rodičovské strategie nefungují?
• Jak rozpoznat, co je skutečná potřeba dítěte a co už je přetížení?

Možná nepotřebujete další návod, jak se chovat správně.

Možná potřebujete nejdřív někoho, kdo vám pomůže pochopit, co se vlastně děje.

Když je toho na rodinu příliš

Život rodiny může být dlouhodobě nastavený podle potřeb dítěte.

• neustálé přizpůsobování režimu
• dlouhodobé napětí doma
• únava z opakujících se náročných situací
• pocit, že všechno stojí na mně
• obavy o budoucnost dítěte
• nejistota, jestli jako rodič dělám dost
• pocit selhání nebo vlastní nedostatečnosti
• pochybnosti o sobě jako rodiči
• potíže najít prostor pro partnerský vztah, sourozence nebo sebe
• dlouhodobá mentální zátěž z neustálého plánování, předvídání a řešení
• potřeba konečně na chvíli vypnout

Někdy není těžké jen to, co se děje.

Těžké je také být dlouhodobě ve střehu a pořád čekat, co přijde.

Když se rodič a dítě dostávají do konfliktu

• opakované hádky a nedorozumění
• dítě odmítá spolupracovat
• rodič už neví, jak nastavit hranice
• dítě reaguje na požadavky velmi silně
• běžné situace se stávají každodenním bojem
• oblékání, jídlo, hygiena, škola nebo odchod z domu jsou zdrojem napětí
• rodič má pocit, že musí neustále "chodit po špičkách"
• po náročné situaci přichází výčitky na obou stranách

Společně můžeme hledat cestu, jak lépe porozumět tomu, co se mezi vámi v těchto chvílích děje.

Když potřebuji podpořit i sebe

Možná jste tak dlouho řešili potřeby svého dítěte, že jste postupně přestali vnímat ty vlastní.

• vyčerpání a dlouhodobý stres
• pocity bezmoci
• úzkost a obavy
• výčitky svědomí
• pochybnosti o sobě a vlastní sebehodnotě
• ztráta kontaktu se sebou
• potíže nastavovat vlastní hranice
• potlačování vlastních potřeb a emocí
• pocit, že už nemám kde brát
• dlouhodobá mentální zátěž
• začínající nebo rozvíjející se vyhoření
• potřeba bezpečného prostoru, kde nemusím být pořád silný/á
• potřeba znovu najít vlastní stabilitu

I rodič potřebuje někdy místo, kde nemusí nic zvládat.

Když se proměňují vztahy v rodině

Dlouhodobá zátěž spojená s péčí o dítě může ovlivnit celou rodinu.

• napětí v partnerském vztahu
• opakující se konflikty mezi rodiči
• rozdílné pohledy na potřeby a výchovu dítěte
• pocit, že na všechno zůstávám sám/sama
• potíže najít čas a prostor pro partnerský vztah
• napětí mezi sourozenci
• pocit, že potřeby jednoho dítěte zastíní potřeby ostatních
• hledání rovnováhy mezi potřebami dítěte, rodiny a vlastními potřebami

Když potřebuji přijmout, že naše cesta bude jiná

Někdy není nejtěžší samotná situace.

Nejtěžší může být představa, že život našeho dítěte nebude vypadat tak, jak jsme si kdysi představovali.

Může přijít smutek, strach, bezmoc, vztek nebo nejistota.

I s tím se dá pracovat.

Ne proto, abychom se vzdali očekávání a naděje.

Ale abychom mohli postupně přijmout realitu takovou, jaká je, a najít v ní novou cestu, která bude dobrá pro dítě i pro celou rodinu.

Přijetí neznamená rezignaci.

Může znamenat, že přestaneme bojovat s tím, co změnit nejde, a začneme svou energii věnovat tomu, co změnit můžeme.

CO MŮŽEME SPOLEČNĚ HLEDAT

Nejde mi jen o to, aby dítě "lépe fungovalo".

Zajímá mě, aby se postupně mohlo cítit lépe ve svém vlastním těle, ve vztazích i samo se sebou.

Společně můžeme hledat:

• co vede k přetížení,
• co pomáhá nervovému systému vracet se do klidu,
• jak lépe rozpoznávat potřeby a hranice,
• jak zvládat náročné emoce,
• jak vytvářet větší pocit bezpečí,
• jak podpořit komunikaci,
• jak lépe zvládat změny,
• jak najít více prostoru pro odpočinek a regeneraci,
• jak může rodič lépe rozumět svému dítěti,
• a jak může celá rodina fungovat s menším množstvím napětí.

Nejde o dokonalost.

Jde o malé změny, které mohou postupně přinést více klidu, porozumění a prostoru pro život.

JAK PRACUJI

Každý člověk je jiný.

Proto ani moje práce není předem daný postup, který by vypadal u každého stejně.

Vycházím z toho, s čím přicházíte vy nebo vaše dítě, co právě potřebujete a co je pro vás bezpečné.

Dívám se na člověka v souvislostech – na jeho tělo, emoce, prožívání, vztahy i prostředí, ve kterém žije.

Kineziologie One Brain

Kineziologický přístup využívám jako jeden z nástrojů, který může pomoci podívat se na souvislosti mezi tím, co člověk prožívá, jeho tělesnými reakcemi a tím, jak reaguje v náročných situacích.

Práce s tělem a somatickým prožíváním

Tělo často zachytí napětí dříve, než si ho uvědomíme hlavou.

Učíme se vnímat jeho signály a hledat cesty, jak podpořit větší pocit bezpečí, regulace a stability.

Terapeutické pískoviště

Někdy se to, co se těžko vyjadřuje slovy, může objevit prostřednictvím obrazu, hry a symbolů.

Pískoviště vytváří prostor, kde nemusíme všechno vysvětlovat. Můžeme nechat promluvit obraz, který někdy řekne víc než slova.

Další terapeutické přístupy

Podle konkrétní situace využívám také prvky dalších přístupů, například práci s emocemi, kognitivně-behaviorálními souvislostmi nebo přístupy zaměřenými na zpracování náročných zkušeností.

Nejdu za metodou. Jdu za člověkem.

Metoda je nástroj.

Důležité je, aby dávala smysl právě vám.

JAK MŮŽE VYPADAT PRVNÍ SETKÁNÍ

Nemusíte přesně vědět, co potřebujete.

Nemusíte přijít s hotovou diagnózou problému ani s jasným cílem.

Na prvním setkání si společně vytvoříme prostor pro zorientování.

Budeme se zajímat o:

• co vás přivádí,
• co je pro vás nebo vaše dítě v současnosti nejtěžší,
• kdy se potíže objevují,
• co už jste vyzkoušeli,
• co naopak pomáhá,
• co potřebujete vy,
• a co byste si přáli, aby bylo jinak.

Nebudeme hledat, co je s vámi špatně.

Budeme hledat, čemu potřebujeme lépe porozumět.

Bez tlaku.
Bez hodnocení.
S respektem k vašemu tempu.

A NĚKDY POTŘEBUJETE JEN NĚKOHO, KDO VÁM POMŮŽE VIDĚT CESTU

Možná jste vyzkoušeli už mnoho věcí.

Možná máte za sebou vyšetření, doporučení, rady i spoustu vlastního hledání.

A přesto máte pocit, že vám stále něco uniká.

Nemusíte mít přesně pojmenované, co potřebujete.

Nemusíte vědět, jestli je právě tento způsob podpory pro vás vhodný.

Můžeme to společně zjistit.

Napište mi.

Můžeme se nejprve potkat v rozhovoru a podívat se, jestli je Jasná cesta místem, kde by vám mohlo být dobře.

Někdy první krok není řešení.

Někdy je to jen bezpečný prostor, kde se můžete zastavit.

A začít tomu, co se děje, rozumět.